Chrám sv. Mikuláše, nejslavnější barokní chrám Prahy, stojí spolu s bývalým jezuitským profesním domem uprostřed Malostranského náměstí. Na jeho místě stál až do roku 1743 gotický farní kostel, vysvěcený pražským biskupem Tobiášem roku 1283, a v sousedství románská rotunda sv. Václava, postavená jako připomínka zázraku, k němuž došlo při posmrtném převozu Václavova těla ze Staré Boleslavi na Pražský hrad, jak se o tom zmiňují středověké legendy.
Dnešní chrám sv. Mikuláše patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp. Na díle, které se realizovalo přibližně sto let, se podílely tři spřízněné generace velkých barokních architektů – otec, syn a zeť: Kryštof Dientzenhofer, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago.
Autorem menších i hlavních chrámových varhan byl jezuita Thomas Schwarz, který v Čechách postavil řadu dalších nástrojů. Hlavní varhany byly zhotoveny v letech 1745–1747 a mají přes 4000 píšťal, které dosahují délky až šesti metrů. Na tyto varhany hrával za svého pobytu v Praze jako host manželů Duškových slavný W. A. Mozart.
Chrám sv. Mikuláše je čelným příkladem rozvinuté architektury vrcholného baroka. Každého příchozího ohromí zejména svými rozměry a monumentálně pojatým interiérem. Jako nejvýznamnější a nejcharakterističtější dominanta Malé Strany nemůže spolu s Pražským hradem chybět na žádném pražském panoramatu.
